Přechod Javorníků za dva dny. Těšte se na hluboké lesy i krásné výhledy

Javorníky leží tak trochu ve stínu svých známějších sousedů – na severu to jsou Moravskoslezské Beskydy a na jihu Bílé Karpaty. Přitom nejvyšší hora Javorníků, Veľký Javorník, je nejvyšším vrcholem přirozeného česko-slovenského hraničního hřebene a převyšuje Velkou Javořinu v Bílých Karpatech a o několik metrů i Velký Polom v Moravskoslezských Beskydech.

Hřebenovka Javorníků, jak jsme ji prošli, vede od Makovského průsmyku do Střelné a měří 43 kilometrů, což se v poklidu dá zvládnout za dva dny. Cesta skýtá jak panoramatické hřebenové úseky s dalekými výhledy, tak pasáže vedoucí hlubokými bučinami, kde žijí rysi nebo medvědi. 

Celou cestu jsme absolvovali v pozdním podzimu, kdy cestu pokrývaly vrstvy javorových a bukových listů a z ranní jinovatky na loukách vykukovaly poslední letošní květy ocúnů.

Od bronzového partyzána k prvním výhledům

Start hřebenovky volím v Makovském průsmyku, v místě, kterému místní neřeknou jinak než „U Partyzána“. Mohutná bronzová socha běžícího partyzána připomíná podzimní přechod partyzánské brigády Jana Žižky a bitvu s nacisty, která se zde odehrála v roce 1944.

Makovský průsmyk, oddělující Javorníky od Moravskoslezských Beskyd, leží přesně na česko-slovenské hranici a stejně tak i celá túra povede přibližně po hraničním hřebeni mezi Českem a Slovenskem.

21 fotografií

Napojuji se na červenou turistickou značku a v ranním chladu se nořím do hlubokého lesa. Úvodní stoupání na Lemešnou a dále k rozcestí Butorky příliš výhledů nenabízí. Z paseky pod horou Oselná mohu dobře zahlédnout horu Vysoká, nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů, které paralelně kopírují protáhlé Javorníky z moravské strany.

Stezka, dosud sledující státní hranici, se od Sedla pod Lemešnou (nazývaného též Pindula) dostává poprvé a naposledy hlouběji na slovenské území. Sedlem prochází široká asfaltka. Tu po rozdělení Československa museli Slováci postavit jako novou přístupovou silnici k rekreační oblasti Kasárne s několika hotely a rekreačními chatami, které před rokem 1993 ležely na českém území.

V národní přírodní rezervaci Veľký Javorník, nejstarší rezervaci CHKO Kysuce

Míjím odbočku k prameni Kysuce, cesta o kus dál projde nedaleko druhého nejvyššího vrcholu Javorníků Hričovec a pokračuje javornickými hvozdy k rozcestí Butorky. Tady se krajina více otevírá a při stoupání na Veľký Javorník mohu obdivovat daleké výhledy na slovenskou stranu, kde rozeznávám táhlý hřeben Martinských holí. Perfektní dohlednost mě naplňuje optimismem, že na vrcholovém hřebeni budou rozhledy ještě lepší.

Hřebenem přes Veľký Javorník

Příjemné stoupání mne záhy přivede do království statných jedlí a buků s nepravidelně pokroucenými kmeny. Jsem v národní přírodní rezervaci Veľký Javorník, nejstarší rezervaci CHKO Kysuce. Lesní pěšinka se vine nízkým borůvčím, a když se les rozestoupí, spatřím před sebou obrovský dvouramenný cyrilometodějský kříž, označující vrchol nejvyšší hory Javorníků a zároveň nejvyšší bod mého podzimního vandru.

Z vrcholu se otevírá výhled západním směrem na pokračující hřeben a úbočí hor, která na moravské straně pokrývají horské louky se solitérními stromy. Před pár desítkami let býval hřeben Javorníků v této části víceméně holý, zarůstající pastviny však nyní zakrývají výhledy na slovenskou stranu, takže se mohu potěšit „jenom“ výhledy na moravskou stranu.

Nejvyšší hora Javorníků, Veľký Javorník, je nejvyšším vrcholem přirozeného česko-slovenského hraničního hřebene.

Ten pohled však stojí za to, neboť přede mnou tu mimo jiné defilují nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd: od táhlého hřebene Radhoště přes dvojvrchol Čertova Mlýna a Kněhyně, Smrk, Lysou horu až po Travný. Všechny tyto nádherné kopce úhledně srovnané vedle sebe, že by se podle tohoto panoramatu mohly děti učit zeměpis.

Úsek mezi Veľkým Javorníkem a rozhlednou Stratenec patří k nejhezčím a také nejnavštěvovanějším na javornické hřebenovce. Češi sem proudí od lyžařského střediska Kohútka, Slováci většinou začínají na rozcestí Butorky. Nenápadný vrchol Stratenec patří za hezkého počasí k místům s největší koncentrací lidí. Není divu – kromě již zmiňované rozhledny tu najdete tři betonové kříže, připomínající tři vojáky, kteří zde padli při osvobozeneckém boji v květnu 1945. Z rozhledny se otevírá omezený výhled na slovenskou stranu, kde rozeznávám malofatranský vrchol Kľak a horu Velký Strážov.

Z rozhledny Stratenec se otevírá omezený výhled na slovenskou stranu. Vlevo hrot malofatranského vrcholu Kľak, zcela vpravo Velký Strážov.

Ze Stratence stezka pokračuje lesem a plynule klesá k Malému Javorníku, na jehož vrcholu se opět cesta setkává s hraničními patníky. Malý Javorník je jedinou tisícovkou Javorníků, která leží i na českém území.

Do civilizace už to odtud není daleko, po přibližně pěti kilometrech přicházím k chatě Portáš, ideálnímu nocležišti na dvoudenním přechodu, které se nachází téměř přesně uprostřed trasy. Horská chata nese jméno po příslušnících bezpečnostního sboru, takzvaných portášů, kteří v 18. a 19. století střežili moravsko-uherskou hranici.

Kudy dál z Makyty?

Procházím přes horské středisko Kohútka s informačním střediskem, lanovkami, vleky, mnoha privátními chatami a na stejnojmenném vrcholu stojícím hotelem s restaurací. Na hřebeni za posledními chatami, kde se před válkou tyčil obrovský svítící kříž, dnes tento křesťanský symbol stojí v podobě o poznání skromnější. Jakmile dřevěný kříž minu, civilizace zmizí a pohltí mne opět hluboké lesy.

Převážná část hřebene Javorníků vede podél česko-slovenské hranice.

Cesta poctivě sleduje hřeben i hraniční patníky a po pár kilometrech vystřídá příjemně mírné klesání prudký sestup do Papajského sedla, které je nejníže položeným sedlem Javorníků. Co jsem naklesal, musím si nyní opět odpracovat během výstupu na vrchol Makyta. Strmé kopce na obou stranách Papajského sedla mi připomínají, že jsem v karpatských horách, pro které jsou takové sklony typické. O to méně mi jde na rozum značená cyklotrasa, která vede souběžně s hřebenovkou po cestách pro cyklisty nejenom nesjízdných, ale místy vyloženě nebezpečných.

Hora Makyta je nejvyšší vrchol západní části Javorníků. Tisícimetrové úrovně sice nedosahuje, ale i tak mi dlouhé stoupání dává zabrat. Na zalesněném vrcholu kdysi stávala dřevěná rozhledna, výhledy mě tady tedy nečekají, zato se mohu potěšit pohledem na bukový prales, pokrývající severní hřeben hory.

Pro poutníky hřebenovkou Javorníků představuje Makyta nejenom výrazný vrchol, ale také důležitou křižovatku, kde se sbíhá šest turistických cest a místo, kde se musí rozhodnout kudy dál. Zatímco hlavní hřeben Javorníků pokračuje dále k jihu po modré turistické značce, někteří dávají přednost červeně značené trase mířící k Pulčínským skalám.

Chalupa pod Mikolinovým vrchem

Obě varianty mají něco do sebe – Pulčínské skály jsou největším pískovcovým skalním městem moravských Karpat a jsou velmi oblíbené mezi mnoha výletníky. Naproti tomu modrá značka pokračuje po rozhledovém hřebeni kolem kaple svatého Huberta, Kobzovy lípy a přes rozhlednu na Čubově kopci. Obě varianty se spojují těsně před jižním okrajem Javorníků na rozcestí Střelenský vrch.

Krajinou jižního Valašska

Já pokračuji po hlavním hřebeni a užívám si podzimního inverzního počasí a dalekých výhledů na krajinu Valašska i vzdálenější slovenské hřebeny hor. Hřebenovka se vlní přes horské pastviny, louky a remízky a po široké cestě mi putování rychle ubíhá. Zastavuji u dřevěné kaple svatého Huberta s několika dřevěnými sochami a krásným výhledem na slovenskou stranu.

Pak se profil více sklání a cesta mě přivádí k okraji Francovy Lhoty, rodišti kardinála Štěpána Trochty. Tento utajený český kardinál, který přežil nacistický koncentrák i komunistický žalář, byl doslova „uřván k smrti“ opilým krajským církevním tajemníkem Karlem Dlabalem. Na okraji Francovy Lhoty cesta prochází kolem mohutné Kobzovy lípy, největšího památného stromu vsetínského okresu.

Z vrcholového ochozu rozhledny na Čubově kopci se otevírá kruhový výhled.

Přede mnou je nyní poslední stoupání na Čubův kopec, na jehož vrcholu se tyčí zajímavá dřevěná rozhledna, jediná v české části Javorníků. Z vrcholového ochozu se otevírá kruhový výhled, který pomalu začínají přerůstat špičky okolních stromů.

Poslední zastávkou na mé cestě přes Javorníky je Střelenská kaple, postavená na okraji lesa nad Lyským průsmykem. Toto místo dokládá vroucnost valachů i jejich smysl pro humor. Pro pocestné tady lidé ze Střelné připravili posezení pod střechou dřevěné kapličky, upravené ohniště, k dispozici je pramen vody, naštípané dřevo a také honosný „hotel pod širákem“. Na vše pak z výšky dohlíží tulák Karel...